Repete nových dnů

Kde je ta pověstná hranice
mezi přátelstvím a láskou?
Kde skrývá se ta mezistanice
ve vztahu neexistujícího prince
se zakletou kráskou?

Možná je to jen opojení
dávnou touhou a starým snem,
možná je to jen procítění
před další cestou dlouhou
se směrem někam za obzor.

Pocity jako hrozny staré vinice
jsou nasládlé tichem opuštění
před hlavní sklizní letní vánice.

A Ty cítíš a mlčíš,
když na kolotoči koloběhu života
se nadčasovou rychlostí točíš
a svět se Ti před očima mihotá.

To tehdy do rukou spadla nám hvězda
ztraceného osudu
a i když se to možná nezdá
víno mění se zpět na vodu.

A vesmír pro jednou přestal
hrát na náhodu
vrytou v límci bible bájných osudů.