Když nastává doba bohaté úrody,
Začínají vylézat ze žumpy krysy,
Ta smrdutá zvířata s ostrými zuby,
Co roznášejí ty nejhorší choroby.
Kouzelná země která si šťastně žije,
Má vždyky právo ubránit svoje hodnoty,
Nechce ty, co chtějí zadarmo výhody,
Sebranku, která z cizího potu tyje.
Lidem, co by se rádi jen dobře měli,
Hlodavci chtějí vždy co nejvíce škodit,
Přinášet neštěstí a loupit a vraždit,
Aby sami zbůhdarma úspěšně tloustli.
V dírách vyrobily hrozné výbušniny,
Z hnojiv, co si ukradly kdesi ve skladu,
A jenom tak ze žertu či kvůli žrádlu,
Krásné budovy i s lidmi odpálily.
Krysy, co ničí Norsko umějí plavat,
A též zacházet se střelnými zbraněmi,
Pod vlajkou zla přepravují se loděmi,
Na ostrově se před nimi nelze schovat.
Nic jiného ti vetřelci snad nechtějí,
Než rozkopat všechny jistoty kaménky,
Zabíjet a uloupit cizí majetky,
To hrozné chlupaté krysí nadělení.
Nejhorší je to, že krysy přibývají,
Začínají zamořovat snad celý svět,
Nedokážeme je zatím zatlačit zpět,
Ještě nejsou dost účinné rodencidy.