Zvon nad mořem
bílá věž
a vlny co se valí
moře se nezastaví
Zvon duní
příboj emocí
moře mi vždycky bralo
lásku
a místo ní jen
ohlazený
lastury
jak prosolený vzpomínky
chaluhy propletly
tělo mrtvýho racka
mraky na obzoru
a loď
co na mě nepočkala
To naší lásce
odzvonila hrana
zatímco mý vlasy
se staly
žahavou medůzou
Tohle je spíš pocit-u moře jsem zažila obvykle nějaké drama nebo naopak lásku a pak to vždy končilo rozchodem.Tahle báseň mě napadla letos u kostela nad mořem kde zrovna zvonili a my s přítelem byli pohádaný a místo abysme si vychutnávali tu krásu tak jsme byli každý sám a já si vzpomněla na minulé lásky...ale hádka pominula jako bouře a je zas dobře-chvíli:-)))
01.08.2011 09:39:00 | la loba
mně moře dalo hodně a o to víc si vzalo, ale stejně bez něj nemůžu žít... asi fakt láska :-) ps: jsem moc ráda, že jsi zpět!
25.07.2011 16:58:00 | Lagedama