VYHASL PLAMEN

Propadám sklem
až na dno
nelze plavat
ve střepech
nocí i dnem
i když ráno
chci milovat
i po létech

odloučení
a seberealizace
v hustotách a temnotách
vnitřní zhýralosti
ponaučení
smrt a exhumace
v pekelných prázdnotách
Bůh mě snad viny sprostí

zdevastoval jsem vše
na čem mě záleželo
a co jsem upřímně miloval
je to děs a tak mě to štve
slzy,srdce rozbolelo
abych litoval

abych nezapomněl
jaké to bylo krásné
tak proč vášeň
jedinou chybou zhasne

jako nedopalek času
co hoří dvojím plamenem
někdy dá tepla a krásu
a podruhé jeho spalující žár
do kouta tě zažene

nemilosrdně
jako štěstí z neštěstí
jako moře bez soli
jako po revoluci utichlé náměstí
jako zklamáni co jednou přebolí.