Anotace: Zvládla jsem ji, ale teď se z toho musím "vypsat".
Vstupuji mlčky v brány Petrohradu,
ty vítají mne s prázdnou nedůvěrou.
Vstupuji do míst věcných mlh a chladu,
kde Raskolnikov bloudí se sekerou.
Dychtivě hltám další, nové řádky,
a času, který čeká, říkám:"Běž."
Pak bojím se a čas chci vrátit zpátky,
když přemýšlím, zda nejsem lidská veš.
Tu v zoufalosti vlasy z hlavy rvu si,
tu hledám spěšně nové naděje.
Hned všechno se mi protiví a hnusí,
pak najednou se srdce zachvěje.
Už nechci mít nic společného s vrahem,
a přesto však mu tajně přeji dál
a jeho čin bych omlouvala málem,
že vraždou vlastně jiným pomáhal.
Jsem zmatená a hrůzu v očích cítím,
když roztřesená dlaň obrací list.
Pak klesnu pod tím bídným živobytím
a vše mne tíží. Nemohu dál číst...
okorko tohle si nedovolim ani komentovat,četl sem to dvakrát....a dovolím si tvrdit,že si umělkyně.
10.08.2011 21:34:00 | ECHO PARAZIT
Já jsem si myslela, že to nikoho nemůže ani oslovit, tuto "báseň" jsem napsala jen proto, abych se dostala z depresí, které ve mně tato kniha zanechala. Protože je to opravdu, opravdu silná kniha.
Jsem ráda, že na někoho zapůsobila...
Jsem ráda, když se nade mnou někdo pozastaví...
Jsem ráda, že jsem zase po dlouhé době něco napsala... :-)
10.08.2011 17:53:00 | Zelená okurka
Pro mě hodně působivé a myslím, že dá se převést do života jako takového každého z nás... dobře zformulované řádky, které nutí člověka k zapřemýšlení a tak opět vzpomněla jsem aosobu, které by totok náramně sedlo, jenom s tím umět naložit, ale v dobrém slova smyslu, tak, aby už byl nastolen klid zbraní... ST!*** díky za skvělé počtení.
10.08.2011 17:47:00 | NikitaNikaT.