Plamen svíce

Brečím nad svým zkurveným osudem
přesto jídlo, pití, střechu mám

Zoufám, leč přesto relativně spokojen
oproti těm, co horší život maj
i přesto v nicotě a víně
utápím svůj žal

Ve vichru života, třepotá se můj plamen svíce
ve vichru života, v zrcadle spatřuji svou tvář
v tom vichru, přesto hlídám plamen své svíce
i když často toužím a chci se zbavit té své tíže
jen lehkým vánkem sfouknout a uhasit tu zář

Pak stačí vzpomenout těch, co by rádi žili
těch co osud zradil a skončil jejich bytí
těch co nikdy nestačili, předat dětem svoji zář

V slzách, ale přesto narovnám svá záda
v slzách, snažím se jít dál