Konec na druhou

Přišel k ní
Ona jej vroucně objala,jako minule

Místo aby pokračoval ve vítání
Ani se nepohnul-stál strnule

A smrtící rána vyšla z jeho úst
Již nemiluji tě-tak mě pusť

Ruce spadly , visí podél těla
Její mysl zhasla ,vypla se celá

Vzduchoprázdno ovládlo mozek
Nechápe tu větu,zněla tak chladně a stroze

Jde k oknu,ať nevidí její slzy
Nejdou však zastavit a to jí mrzí

Včera se s ní miloval
Dnes už jí nechce

Studený vzduch na ni z venku dýchá
Probouzí mysl-něco jí říká

Přitahuje jí trávník o čtyři patra níže
Skáče dolů přesto - ví,že...

Poslední její myšlenka "nestojí mi přece za to"
Ale... Je pozdě !

Tupá bolestná rána
Zoufalé tělo, tráva, bláto

A jemně prší...
Tohle nechtěla,ale - má to

Byla dole dřív než on
On nevidí z druhé strany domu, ten děsivý shon

Volání o pomoc,vyděšené lidi
Zemřela...

Její duše nad jejím tělem
tichounce se vznáší

Vidí i jeho
On k autu si kráčí s úlevou

Je rád,jak to hezky zvládnul
Usmívá se-má to za sebou...