HNÍZDO

***



Ranvej potřísněná krví hrdličky
ťapkajíc otiskuje stesk
pak drápky stran světových
se drží za větev

strom váhou padá ze stráně
vyrval i hlínu kořeny
koulí se střemhlav do nebes
napočal cestu proměny

válcuje stopy květných mluv
semena trousí do zkázy
z větví mu zbyde klacku kus
ozdoba pánů pro dámy

však lístky něhy osiří
i ševel dávný z nich
jen kmen co časem ztrouchniví
zestárnuv vzorem po předcích

cukrátko v hrdle ptáčátka
je stále lačné pít
letky si škube pro peří
hnízdo ním teplí hned vedle střev


***