Poušť
Poušť
Každá poušť má svůj konec a začátek,
a i my lidé žijeme ve smyčkách,
a přesto že vrátí nás to nazpátek
my chodíme životem po špičkách.
Každá poušť má své duny písku
z nichž stavíme své hrady
však když činíme tak v životě
tak občas nevíme si s nimi rady.
Každá poušť je plná života
stejně jak město kolem nás
někdy si jen tak klokotá
a jindy nás drtí truchlivá samota.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Jaká že je poušť života?
Toť otázka je k zamyšlení
víc
místo, kde bloudíme
když něco ztroskotá
tam uvnitř, kde to plení
z nicoty na měsíc
a chybí resumé…
a stejně jako v realitě
v ní dřív než žárem
se nejspíš utopíme
v stesku
a absurditě
bezbřehým žalem…
Sami a bez záblesku!
18.08.2011 09:26:00 | šuměnka
Poušť má tak jemná
zrnka písku
že vniknou všude
kde se dá.
Dotknou se srdce
zevnitř - zvenku...
Hodí se leda na pudřenku -
pak obličej ti polaská.
Jo, píšeš dobře, moc dobře!
18.08.2011 07:35:00 | hloubavá
