Duha Rozplynula Ráno

Anotace: černovláska,o níž si dlouho myslel, že je duhová,duha v únorové zimě? teď vi,že není duha,skutečná duha.. ona je,srdcem červen, a v červnu je duha pro mrazivce ojedinělá, leč obraz nevěří a proto třešně zde nenajdete a mizí kamsi do zimy..a to už stačí:)

Sbírka: Duha Rozplynula Ráno

Možná se bála
přenést jasný úsměv
nad otázkou
v jakých barvách mizí
vítr z hor?

Varovala Polárka
před odevzdáním vůně tanci
ať Iris nepotkám?

Nevíš..

Vedl jsem boj o tichá slova
Ztrácel se a hledal
svůj sněžník
odkud dešťové kapky mají šanci
zatoulat se po řekách
do tří moří..

Pověděly tvé naděje o Ní
I hory přenáší?

Pojď.. Začínáme znova
Po noci na štěstí
Z písmenek tvořících kódy
Pro život
věříš..

Nechci být
Venušin omílaný kámen
s nímž jsi chodila abys ten oblázek hodila
smutně i rozzlobeně po vodě
v samotách na tisíc dílků

Budu dnes počítat žabky na vlnách?
Vyvolávat z hlubin ztráty
s tyrkysovými střevíčky ze slz?

Pod stromem
Tobě neukáži sněženky?

Šeříš..
před okamžikem

Hlídala jsi je
s lampičkou z nočního stolku
skloněna nad mozaikou
se sudoku o nás..

Chtěl jsem poslat zrnko písku
cinknout
o římsu tvého pokoje

Být předjarní máj pod oknem
s vyznáním - běloučké princezny jara
jsou Ty

křehké
s bojovně vyzývavou tváří..

Obracím stopy podzimů
beze slov na ulici
Tichounce odejdu..
Věnuji zrnko písku mořím
abych ti neublížil..

Ráno procitne sluncem a ty se nedovíš…
Zima končí
Vanul jsem poprvé
mírněji..
*
Kuk zarputilko
z pohledů bys prolomila i marsovy ledy

Nenechám tvé vlasy svázané pentličkou
uvadat v pocitech
že sněhových strání ve výstřihu
i krystalků soli si nevšímám

Budeš mi při tanci vyčítat - mlčíš mlčíš? Mlčíš!

Zkusíš..
protestovat za poslední rande
kdy se mnou touha zamrzla..

To víš – netuším
dvě u kávy v cukrárně
Rozplétaly jarní spánky ledních medvědů

Proto nepřiznám červánkovým krajkám
prosvítajícím z pod šatů večerních irisů
- příliš tobě sluší
něžné
z růžolících jitření

Ne nedotknu se pulsující krajiny
i když jednomu ramínku rosíš krovky
a zatínáš své maličké prstíky do mé dlaně

Moment je to možná šílené…

Opět bluesové čekatelky v zahradě zklamu –
chci se nadechnout tvé jasmínové vůně
bez hranic a mimo čas
šumět meluzínou

uniknem' ke kašně v parku
a nepřilepím rty na tonikum z nebe

Zeptáš se - Okřídlíš noc Polárko?

Čekám až při otočce rozvlníš své černé vlasy
a v záklonu napneš svou hruď
aby setkání patřilo jenom tobě
když pod souhvězdím
nacházíš rým –
„Zastav Ji včas srdcem svým
Než vezmeš Iris
na Jasmín“
*
Probouzím den
Nad sólem černého čaje
Duha rozplynula ráno..