Zbyde jen pocit

Anotace: a občas matná vzpomínka

Tóny ticha nocí hrají
těm, co pozdě usínají.
Budík tiká, lampa bliká,
v tichu slyšíš, kdo jak dýchá.
Zdáli štěkot psí se nese,
šumí stromy v temném lese.
Hlas myšlenek v tichu sílí,
žádný hluk je nerozptýlí,

tu se barvy rozlejí,
běžíš úzkou alejí.
Svěží vítr kolem vane,
přidej, ať tě nedostane!
Tlukot srdce rychle sílí,
tlak se zvedá s každou mílí,
když už je ti nablízku,
chceš se schovat v remízku.
Tu však nohy rychle tuhnou,
odmítají z cesty uhnout.
A když už tě skoro má,
rozplyne se krajina.
Nemůžeš se pohnout z místa,
možná, že se něco chystá...

Vlak zahouká, syčí pára,
proč je vedle žlutá čára?
Kufry, ruch a stíny lidí,
procházejí, snad tě vidí!
Vysoký pán v kabátě
rozhlíží se, hledá tě.
Neškodný a hodný není,
však víš, že ti dá vysvětlení.
Opatrně míříš k němu,
připraven na každou změnu,
v okamžiku rozuzlení
vše se zpátky ve tmu mění,
budík opět zatiká,
celý děj ti uniká.
A jak chvíle ubíhá,
kolem nic se nehýbá,
pochopit chceš onen sen,
je však dál, čím blíž je den.