pokoušíš se vyplašit zbytky vlezlých splínů
točíc se kolem jediné mlžné představy
a v šedých mracích spatřuješ nekonečno
pohlcující něžné světlo naděje
nesourodé tísně střídají úsměvy
zasněný pohled skryje obrazy hlubin
kterými prochází zástupy vzpomínek
hrajících na jemné struny duše
paprsky lásky hřejivě září temnotou
obav a domněnek složitě osvojených
snažíc se nadechnout a uvidět
padáš níž a zapadneš hluboko
než zahlédneš světlo
Cesty na dno bývají rychlejší, než cesty zpátky ke světlu, ale ty druhé jsou pak nádherným pocitem v duši.
30.08.2011 11:42:00 | labuť