dětství?...
dětství?...
Anotace: mami, nikdy sis neuvědomila, jak moc to bylo těžké. Ale zapomenout je nemožné..
Když jsem šla poprvé do školky,
Táta naposled zamával,
A slovy rozbil můj svět.
Cestou vyhodil prstýnek,
A já se divila,
Proč máma pláče…
Nejhodnější holčička,
Obrázky se srdíčky,
Jedničky ve sloupcích,
Hvězdičky za nimi,
Sníst vše na talíři,
Zalévat kytičky
A vázat tkaničky…
Mami, máš radost?
Mami, neopouštěj mě…
Mami, nebij mě…
A tehdy jsem se naučila
Utíkat před lidmi,
Plakat do polštáře,
Dýchat tiše,
Tak, ať mě nikdo neslyší.
Tak, ať jsem neviditelná.
Tak, ať mi dál neubližují.
Udělala bych vše jinak..
Lozila po stromech,
Stříhala panenkám vlasy,
prala se s kluky,
dostala odvahu…
utéct pryč…
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Nemáš zrovna lehký život, i když někdy to může být i horší...raduj se z malých věcí, život je krásný, jen tu krásu musíme vidět...přeji lepší zítřky.
RM.
12.05.2013 19:59:40 | Robin Marnolli
já vedu zvláštní život. každý konec jedné bolesti zásadně vyvolá začátek nějaké jiné. Ale na ty lepší zítřky si počkám... Kdo ví.. třeba budou už.. zítra :)
14.09.2013 04:52:41 | Avery
Zabodla se přímo do srdce
ta bolest vzpomínek
tvrdá a ostrá jako kamínek
studí a bolí..:(.St a doufám, že už je lépe.
30.08.2011 07:22:00 | CULIKATÁ
už je, ale není pravda, že čas vyléčí všechny rány.. ty hluboké zůstanou a někdy se zase ozvou a zabolí, aby nám připomněly, že kdysi bylo hůře...
29.08.2011 22:54:00 | Avery
nemám slov....silně na mě zapůsobila...a jak bylo již napsáno, snad už je líp...
29.08.2011 22:46:00 | Marsinka
