Anotace: Když blíží se čas sbohem si dát.
Má lásko nemrtvá, naservíruji Ti beznaděj,
ve verších krutý konec, smutný děj.
Rád chtíč hasíš u jiných, Tvůj klín stále hoří touhou,
byl jsi mi vším, budeš jen vzpomínkou pouhou.
Již nestřetneme se v žádném místě, ni době,
přiznávám - mou slabostí bylo mít slabost v Tobě.
V loži mém hniješ, rozkládáš se bezděky,
tak sbohem Ti, sbohem poslední už navěky.
Loučím se naposled, bledé mé ruce zbarvila krev,
já v myšlenkách zabila Tě - toť v důsledek má láska, hněv.
Jsem romantický dědic francouzské básnické umnosti,
a proto věz, že miluji Tě - od kůže, od masa, přes svaly až na kosti.
Zastelu svojí lásku mrtvou do peřin
ať masařky nemohou Tě líbat
a ode dneška věř mi nevěřím
slibům co zplaněly jak růže
snad červi pohnou srdcem Tvým
a tvoje jemná kůže
jak pergamen
bude mou závětí
a soudí mne
kdo nemiloval
Amen
16.09.2011 12:34:00 | la loba
Báječné počteníčko! Ta elegantní, rytmická morbidita bez zbytečného soucitu mne okouzluje.
Máš i skvělý obrázek na FB.
15.09.2011 18:11:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč
Hele, snad není tak zle, snad to nemyslíš vážně. A jestli přece, piš v nebi.
09.09.2011 21:48:00 | René Vulkán
No, jakožto Tvá první báseň, tady na Literu je fakt hodně dobrá :o). Nemáš v ní ani moc okoukané rýmy, takže pro mě to bylo skvělé počtení a těším se na Tvé další básně :o)
ST!
S úctou,
Leedram
04.09.2011 17:35:00 | Leedram