Větře větříčku
přijmi mou prosbičku
Rozfoukej slova
do koruny stromů
dones je pomalu
jedině tomu...
Kdo zná příběh
ze skal hradu
zamčený na zámek
a strmých schodů...
Pod oknem chodím
já každý den
volám to jméno
z ozvěny stěn...
Hledám lásku
opuštěných srdcí
život není pohádka
na to jsme už velcí...
Větře...větříčku...
Jak to krásná pohádka... milé počtení, ST!*** nechť po vánku k Tobě, Kett, doletí.
04.09.2011 07:59:00 | NikitaNikaT.
Pozor na ozvěnu
jež od stěn se odráží
ta spletla nejednu to ženu
jež do světa šla z kuráží
ta oklamala muže
když do boje jeli
ozvěna si s lidmi hraje
ta jen neševelí……
02.09.2011 12:51:00 | kasparoza