Jsem kánětem nad polem
jsem sokolem nad lesem
zázrakem jsem
jelenem co tepe kopýtky zem
rychlou laní
co šíp lovce jí neporaní
jsem stínem vlčí duše
jsem černým tahem tuše
jsem dcerou luny
sestrou kamenů
a přítelkyně stromů
vracím se do lesů k zemi -domů...
tak teď jsem se zarazila...myslím,že se vracíme stejně,nebo aspoň podobně domů...báseňka samozřejmě prvotřídní jako tvé všechny!:-)
14.09.2011 13:18:00 | střelkyně1
no ale lobíí,hledáš správně.....jen tam ti může být pomoci,jedině tam staniš se kánětem.
07.09.2011 17:25:00 | ECHO PARAZIT
No to už je výsledek tý depky...už jsem tak vyšťavená že hledám sílu u zdroje i Prazdroje:-)))
07.09.2011 16:43:00 | la loba
Moc hezký lobko,je zřetelné,že když chceš umíš napsat i nedepresivní dílko....a ještě ke všemu takové kde se s totožnuješ a splýváš s tím nejnádhernějším a pro mně nejrespektovanějším jevem...a to přírodou.
07.09.2011 16:42:00 | ECHO PARAZIT
Jsi taky kousek mě a já tebe, což mně v tomto případě dělá hodně dobře :-)
07.09.2011 12:09:00 | 6thSun