Balada o Princi a Charónovi

Anotace: ...

Paprsky se jemně lámou,
za pozadí bílých peřin,
slunce je žhavou kulatou blánou,
v níž uvízly smítka z vteřin.

V ozlacené vteřince,
za zlatem z pavích per,
čeká dívka na prince,
a říká mu: Mě si vem!

Princ co vidí na očích,
jejích milých rozmilých,
pro to ujede tisíc mil,
do Podsvětí zaskočí,
až skončí s Charónem opilí.

Charón místo obolu,
vezme v ruku tvrdý bič,
nesází na náhodu,
volá: Běžte všichni pryč!

Dnes na své loďce přes Břehy
vezu Pána prince,
všichni jste už postřehli,
že nechci žádné provinilce!

Jenom hodné duše, ty převezu rád,
i bez obolu, ten ať si strčí do kapsy,
se Smrtí, která mě platí nechci už hrát,
už žádné mrtvičky ni žádné kolapsy.

"Tak za princeznou povídáte..."

"Ano, tam bych strašně rád"

"I svou duši peklu dáte!"

"A co? Můžu namítat?"

Charón se usměje,
zuby skřípou jako nože,
krkavec chór zapěje,
letí v dálce, v zobáku dvě brože...

"Ten černý pták již nadosmrti
získá si přízeň všech havrankyň"

"Myslíte kvůli té broži?"

Ano, zbuduje hrad - v něm velkou zlatou síň"

"Pokud nezajede si za to k moři"

Princ se trochu podiví,
nad řečí převozníka,
jeho mysl se mu protiví,
je v osidlech uličníka.

"Vaše řeč se mi nezdá zrovna v normálu,
vždyť ptáci si nestaví hradní síně?!"

"To byste se princi divil
jaké dokáží unést břímě!"

Princ raději dál už pouze mlčí,
pohřební melodie zní mu v uších,
Charón poslouchá své hity - umrlčí,
jsou rozmrzelé a náladu mu trochu ruší.

"Princezna již v dohledu!"
zašeptá převozník tiše.

Princ zalekne se pohledu,
a sotva stěží dýše.

"To není moje nevěsta!!!"
křičí princ zoufalým tenorem.

"Za hloupost se člověk potrestá,
když splete si milou s netvorem!"

"Ty, hloupý Charóne, Ty jsi mne podvedl,
mou duši oklamal, mé srdce probodl..."

princ se děsí té strašné zrady...

"Ne, já tvoje srdce navedl
po trase, kterou Ty sám sis rozhodl.

...vrátit se nemůžeš, když už jsi tady".


Princ zalekl se svého zpečetěného osudu,
špatný směr udalo jeho zmátožené srdce,
udělal si u převozníka strašlivou ostudu,
to raději odevzdá svoji duši kruté Smrtce...


Mohl bych psát klidně dál,
ale už nechci, raději skončím,
i kvůli princi smutnil otec král,
a tak se i já ve smutku loučím...