Anotace: Tak jsem zas otevřela tu svou Pandořinu skříňku...
Poznamenáváme se
navzájem
zanecháváme jizvy
co nejsou vidět
ale pálí
Jizvy
co nezahojí čas
co zůstávají v nás
n a p o ř á d
Poznamenáváme se
navzájem
rozdíráme si duše
co nejsou vidět
ale jsou
Duše
co doprovázejí nás
a - když přijde čas -
u m ř o u
Poznamenáváme se
navzájem
zanecháváme stopy
co nejsou vidět
ale bolí
Stopy
co nezahojí čas
co zůstávají v nás
n a p o ř á d . . .
19.09.2011 13:51:00 la loba
Mrazí mne z té pravdy...jak z toho ven nezraňovat a být nezranitelným...?
18.09.2011 20:35:00 kasparoza
Poznamenáváme se
navzájem
někdy i tím dobrým
co není vidět
ale hřeje
Dobrým
co když něco bolí nás
tak rozehřeje
a ty krásné vzpomínky a sny
nám nikdy nikdo
N E V E Z M E.
18.09.2011 20:20:00 s.e.n
Přesně do duše se mi strefila báseň.
Zažila jsem to. Nelze to někdy už napravit.
Moc dobře zeskládáno v básni.
18.09.2011 09:48:00 j.c.
"mejkap" na posmutnělé tváři..
jak byli jsme kdys hluší
možná, že zahladit se daří
však jizvy zbudou v duši
***
Jiří
17.09.2011 12:08:00 ECHO PARAZIT
patříš mezi špičky portálového virtuálznění poety....je to prostě básen jak má být.
17.09.2011 11:26:00 střelkyně1
jako kdybych četla sama v sobě:-)pro vynikající autory mám vždycky ST...