Hráz proti nářkům

.

Do stop v hloubkách řádků
vláčíš řetězy

neslyšna mých nářků
v ruce držím
kopretinu pro štěstí

kdo jsi ty?
a kdo já?

matně si někdo
vzpomíná

možná někdo v Holandsku
možná u hrází

jsi ta kapka potu na spánku
co mne rozhází

a už vůbec
ne moje
nevychází mi Měsíc vstříc

moře zpívá ve stoje
a já nechápu
co mi chceš říct..

asi něco jako
žij a nech žít

a nech mne odejít

a přitom se na mne dívej
a zkoumej
kdo jsem já

láska se lží
a pravda s nenávistí

spojit se už běží
do toho zabarvuje se listí

pochybuji
jestli máš místo které
bych znal?

objal
a rozesmál

všechno to jsou
malé lži

co sněží
pro štěstí

a hoří v pivu

máš na to
mě znát
vůbec chuť
a sílu?

běž už radši
honem dál

co se mi tu motáš?
tvá láska je studená
jako ledový sál

po nocích
stavíš proti mně hráz

a ze šály
máš chladný dík

já už nečekám na tvůj aplaus
a chci jen říct..

mé srdce je ti malé
svět je veliký

dlouho se už známe
jdi
zůstávají vzpomínky

.