smířlivá pomalá vlní
na březích
nadechne tvé touhy
letíš
na barevných nocích
u slečny duhy
otevírá se
brána
do tance rosy
ruce na bocích
melodie
unášení
v bosých sáláních
ze srdce
andělem svítání
proplétaném
splynutím
šeptá
něžnosti světem
sní šťastná
pohlazená jitřní svěžestí
sluncem tvým
rozesmátá
červánková
milovnice
tichosti
a říká ti nevěrníku
zase zapadáš
u prvních vločkových
zase budeš
svlékat
aleje větrem
přitiskne jediný lístek javoru
a prší si
stříbrná na vodu
pro její dech
mrazí tě
k obzoru pouť
léčivá medem
ona přichystá
když neklidní
mizí do čista
polapeni bděním šípků
i v odstínu
kvítků
brzy k ránu a takový zvláštní stav duše..slunečná a chtěla pomaleji tančit..a přišla hřejivá lidská blízkost.. sám to nechápu..paralelní svět?..a ten pocit zůstal.. skutečnost nebo sen.. kdy nevíš co to znamená.. ještě to cítíš.. ale už i mrholí..rosy svítí...
10.10.2011 11:23:00 | J's ..
nevím zda je opravdu radostná
nebo je to tím, že moje ráno
je taky prosyceno radostí :)
že se mi tvá básnička
zdá být taky taková
ale i tak líbííí
10.10.2011 10:55:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Venku je dneska příšerně, tvá báseň mi zvedla náladu a donutila se zasnít.
10.10.2011 09:04:00 | Dota Slunská
Já jsem na ty z většiny rýmovaný :)) ale musela jsem jí dočíst do konce, je taková hřejivá, čirá, krásná. Líbí si mi!
10.10.2011 08:42:00 | E.T.Jane
... ta je nádherná ... je nabita ... připomíná mi potok ... od pramene k ústí do velké řeky ... plyne přesně tak
paráda ...
10.10.2011 08:29:00 | Bambulka