TÁTA

Anotace: Tato báseň je o mém tátovi, který není vždy takový, jaký se navenek zdá.

Křičel jsi a říkal ta slova.
Slyšela jsem je tisíckrát a dnes zase znova.
Já věci si k srdci, ale to ty asi nevíš,
nemůžeš.Když vidím, jak velký zájem o mě jevíš.

Oči mám černé opuchlé pláčem.
strachy se třesu v koutě a snažím se zklidnit dech.
Proč tak nespravedlivým a krutým jsi hráčem?
A ze zlosti v tvých očí jde mráz po zádech?

Dívám se, jak na mě vztahuješ ruku.
Tělo se třese, ale uvnitř necítím ten strach.
Bezmocně čekám a žiju Tantalovu muku.
Všechny krásné vzpomínky právě se mění v prach.

Stává se to.Žádné poprvé.
Vždy nechala jsem to být, to už dávno z mysli vypouštím.
Dnes jsi mne však vnitřně zranil do krve.
Ale já nechci být jako ty.Tak ti odpouštím.

Necítím zlobu.Proč bych měla?
Vždyť život znám, lehce se vztahy hatí.
Jak jsem silná, to bych bez tebe nevěděla..
Mám tě ráda, Tati.