Anotace: " - k dětské radosti" se kdysi s oblibou říkávalo. A můj profil autora tady, co se týče věku, je pravdivý :-) - ---- Pro příznivce existencionalisticky rozervanostní manýry: Vím, že toto patří do předminulého století, ale mně to tak vyhovuje.
To ve mně zbylo z rozjíveného kluka
Že spatřím-li v kraji cesty vodou podemletý led
Nemohu odolat a vkročím na něj hned
Pod mýma nohama on tak přenádherně puká
A natrefím-li na nějakou klouzačku
Kdepak obejít to se radši s rozběhem
Vždyť je tak lákavé svištět si nad ledem
Klidně ať dojedu třebas i pobitý na … dračku
Zahlédnu v krajině i nějakou věž vysokou
A toužím hned jen vyšplhat se na ni
Na samém vrcholu cítit opojné větru vlání
Snít s ptáky ruku v křídlo rozletět se oblohou
Když ale ulicí jdouc potkám děvčátko vnadné
Mé srdce hned letí za ní v horečnatých snech
Však belhavý krok a dýchavičný dech
Můj věk a zchátralost mi připomenou zrádně
Tak ve mně stále úspěšně se sváří
Nerozum dítěte a pošetilost stáří
.
Muži decentní a "vážení" se často diví, proč jim život pod rukama šediví. Když boty změníš v ledoborce a na kaluži narušíš led, úctu si tím asi nezískáš, ale hned máš veselejší svět.
Je-li tahle báseň pravdivá - tvůj život šedivý nebývá.
22.02.2006 21:14:00 | Mourek
Neskutečné:) V některých dospělých zůstává kousek dítěte, která se může projevit jakýmkoli způsobem:)
Někdy ale dospělí zapomínají jaké je to být dětmi a to je pak špatné..
22.02.2006 15:58:00 | makretka
Myslel jsem si , že na víc, než na ,,vypůjčené" nemáš...no, třeba to s tebou není až tak zlé. :-)
Ta báseň je dobře napsaná...
a to mě v tvém případě dosti překvapilo,
však nejsem takový pokrytec,
abych neocenil kladně dobré dílo ;-)
22.02.2006 13:54:00 | roj
Ne nadarmo se říká, že v každém muži zůstává po celý život kus kluka, a Tvá básnička je toho důkazem.Já sice podobné "dětské" touhy nemívám,ale moc dobřet Ti rozumím.Držím Ti palce, ať se tě drží ještě hodně dlouho,neboť to je jediná možnost ,jak zvítězit nad skutečným věkem.
22.02.2006 13:18:00 | Branwen1