Dovolím ti projít se mojí duší
Nezraň mě
opatrně našlapuj
Uvnitř sebe mám hebký mech
Jen mě nezraň
je otevřeno v nepřístupných zdech
Budu potichu a půjdu lehce, po špičkách i boty si zuji. A za pozvání moc děkuji, projdu se v tobě moc rád.
29.03.2006 20:02:00 risik
haničko..všechno mu dávám číst..a zjistila jsem, že od jeho narozenin to je do svatby rovných 100dní (tak mu píšu takový denopis - 100dní do ráje..a pak mu to dám..je to plné básní..mých snů..obrázků a povídání..:o))
23.03.2006 10:50:00 šuměnka
Teda Haničko,
myslím, že se nezastavil jenom měsíc,
na chvíli se taky zastavilo moje srce.
23.03.2006 06:23:00 Anny
ahojky Haničko, moc krásná básnička, ikdyž trošku bodavá u srdíška,ale to nejspíš, že mi vyzní velmi blízce
22.03.2006 18:23:00 petratd
Nejenom hebký mech, ale i hebká slovíčka....
Že v nepřístupných zdech byla by tvoje dušička?
22.03.2006 14:31:00 Mourek
necítím se být oprávněn hodnotit druhé...takže se většinou vyjadřuji stručně (ale to nemění nic na tom, že mě některé věci ještě dlouho leží v hlavě nebo hřejí u srdíčka) :-)
22.03.2006 13:23:00 skaj
Hani, to je moc krásně a přesně vystižené. Úplně stejně, ale né tak krásně bych to popsal já.
22.03.2006 12:26:00 Jan Urban