Renesanční

Za okny nad námi
ti žháři prolhaní
trpí, neboť svítá
s dogmaty svázaný
rty mají zamčený
z duše kouká bída

Já ve tvé náruči
- to se prý nesluší
nemluvě o útěcích
Jsou rána zmarněná
když lidé bez jména
hoří na hranicích

Že prý jen kacíři
jsou teď na pranýřích
a pak – Světe, sbohem
Ty jen tak vedle mne
dívky tak zmatené
jsi v noci mým druhem

Davy tam dole ve městě
ubohé malé nevěstě
hází květy pod nohy
Smutná dívka bez lásky
trpce sbírá oblázky
přestává věřit v Bohy

V každém pomalu zmírá
život, láska či víra
když v oknech začíná svítat
Jim z očí zavřených
navždy se ztratil smích
a nemají proč den vítat

Říkáš Tak se vzbuď
ráno je zas tu
a ty máš být pannou
Jsi v cizí posteli
však bijí kostely
zvoní ranní pátou

Já tiše odcházím
jak osamělý stín
tvou lásku stále cítím
Nikým nespoutaná
Za obzorem hnaná
To pro mě slunce svítí

Doufej, že přijdu zpět
až usne tenhle svět
ve dne oba stárnem
Pak zas budu tvou
však s poslední tmou
rozběhnu se ránem