Je vidět odlesk světla
Na mokré dlažbě
Pak ozvou se kroky
Ulicí dosud prázdnou
Kráčí postava shrbená
Stařena co šourá se
Ke kostelu,aby
Z hříchů se zpovídala
Aby se zpovídala
Svému svědomí
Aby ulehčila
Svému utrpení
Tak jako to potřebujeme
Zřejmě my všichni
K tomu abych svému svědomí ulehčila,
nemusím já vážit kroky do kostela...
Chodí se mnou dnes i příště,
svědomí je jako klíště.
Je jedno,kde mu zpovídám se,
když teď tak nad tím zadumám se.
27.03.2006 15:56:00 | Roko
Tenhle styl se mi moc líbí...vždycky čekám se zatajeným dechem na konec...a tenhle se poved :o)
27.03.2006 13:36:00 | ZZuzkAA