Oči,
barvu nebes mají,
každý pohled nabízí něhu…
Ústa,
v tónu lásky úsměvy hrají,
bojím se, říci jim nedovedu,
jak moc toužím je líbat…
Ruce,
zdobené zlatým slibem,
po dotyku mém prahnou…
Tělo,
utahané prožitým životem,
věrnost dalo by lehce stranou,
a já musím odmítat…
Srdce,
které nikdo v dlaních nezahřál,
najednou pro mě jen bije …
Duše,
otevřela se mi dokořán
a slova co hřejí,
do té mé je nečekaně vryje,
a já je nesmím přijímat…
Bolest rve mou i tvou duší,
bohužel vím, co se sluší…
Své štěstí do rakve pokládám
a sebe tím zaživa pohřbívám…
"...bohužel vím, co se sluší..." BOHUŽEL to víme většinou všichni, ale občas nám to ujede..c'est la vie..ostatní viz níže...
09.05.2006 14:35:00 | skaj
Telo uťahané životom?
Veď si tak mladá,
a čo potom?
Počúvaj slová,
čo TI znejú
a Tvoju dušu tak hrejú.
11.04.2006 08:34:00 | džemo
Jen se do té rakve prosímtě nepokládej...proč se všichni kolem topí v smutku zrovna když já jsem šťastná, připadám si pak cizí. Nádherná. 100
09.04.2006 23:03:00 | Epona
...namaluju tvoje ruce
dvě ještěrky na opuce......
akorát že na tohle ani šafránek alias kríž fakt nemá děkuju ta ten krásný pocit100
09.04.2006 21:56:00 | Pavel Kotrba
To je tak krásný.. Někdy by člověk neměl vědět, co se sluší, ale pak by asi nevznikla tahle básnička a to by byla škoda. Já Ti děkuju za tvůj úsměv.
09.04.2006 21:39:00 | Miskitka
To je tak krásný.. Někdy by člověk neměl vědět, co se sluší, ale pak by asi nevznikla tahle básnička a to by byla škoda. Já Ti děkuju za tvůj úsměv.
09.04.2006 21:38:00 | Miskitka