Bereš si mé tělo,
voňavý krajíc,
každodenní,
s potřebou zasytit,
nemít hlad,
pak ukolébán
vlnami všech
svých pudových snah,
tak měkce se díváš…
A strop jen kreslí prasklin pavučiny,
tvá ruka hřeje ve vlasech,
i tvůj stín je zjihle jiný,
když lehá pod pokrývku
s úlevným povzdechem…
Kdoví odkud narůstá jistota,
za oknem rašící svítání,
v dalším útěšném zítřku,
do hlubin spánku zahání...
Svou recenzi jsem ti napsal již na Rádiu. Jsi super.
10.05.2006 14:30:00 |
je zvláštní narazit na dvě básně po sobě jdoucí (ty a marsé..podobné téma..jen jiný prožitek..jiné očekávání..jiná realita)
krásná básenka!!
10.05.2006 13:28:00 | šuměnka