Nálada

Po chodbě chodím
a chce se mi děsně
křičet,na plnou pusu
řvát,že se chci zbavit
chtíče.

Mám děsněj vztek,na sebe
a na okolí.Koukám se skrze
sebe, nic mi to stejně
nedovolí.

Pokřivený úsměv,rtěnka na rtech
už stejně není.Tak i jako každá
vráska, pod očima se v kruhy
změní.

Víno je rozlité,rudá skvrna
nejde smít,polibek od smrti
jen ten si smím vzít.

Okno je zavřené,všude ticho a tma
jen tu sedí ta blbá nálada a nemá
ze mě strach.

Zavírám oči v poklidu,jsem naštvaná
a nemám sílu jít dál.Tak usínám
v záchvěvu zimy a najednou se mi
začíná něco zdát....Konec..bude to
snad ráj.