Zapomnění
Zapomnění
Anotace: Obdivuji človíky, kteří umějí jít životem dál a netahat v batohu(duši) všechny prohry, ztráty a rány co jim někdo zasadil.
Chtěla bych neznat realitu světa
Zapomenout bolest
Nemít strach….
Netušit existenci zla…
Bláhové mé přání o ztrátě paměti
Touha po mysli malého dítěte
Na chvíli být tak krásně naivní
Umět si hrát na svět plný kouzel
Krásný sen
Pouze sen
Já….
Nejsem dítě a nejsem naivní
Neumím totiž kouzlit
Ani zapomenout….
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk02.10.2006 06:01:00 Doriana Marková
Někdy je snažší odpustit než zapomenout. Já závidím hlavně těm, kteří dokáží odpustit sami sobě, protože teprve tehdy mohou jít dál s čistým štítem. Ti ostatní jen uměle leští ten svůj zalitý krví svých proher a zklamání a připadají si mnohem starší než skutečně jsou. Nevědomost je někdy sladká ...
18.09.2006 22:54:00 Levandule
Taky obdivuju tyto človíky, občas se mi i daří netahat ten batoh s sebou a chechtat se životní smůle či potížím do očí... ale někdy se ten batoh příliš nafoukne, jakoby mi to chtěl vrátit, že jsem si dovolila kráčet bez něj a foukne do mých dnů bolest a beznaděj... naštěstí, v poslední době jsou to spíš hodiny než dny... :-)
04.09.2006 21:34:00 koloušek
Dítě v nás má krásná přání, dospělý v nás napomíná, jací bychom měli být. No - a naše já se s tím pere, také to znám - a dík za komentář Jahůdko.
