Přemlouvej mě ještě chvíli,
ať rozezním svou kytaru.
Cítím, že vykopu se z nezdaru
a posbírám dostatek sily i odvahy
abych předvetla ti hudební rozsahy
skryté v mé duši
pouze pro vyvolené uši.
Pro ty tvé!
Přemlouvej mě ještě chvíli,
nikdy bych tě neodmítla,
vždyť to víš...
tak tedy zítra
poprvé mě uslyšíš.
Dávám ST.
miluju kytaru,
tu svoji,
i tu tvoji.
..když struny se rozezní,
v tom dřevěném těle,
s láskou,
- ne neuměle,
a já hladím pražce,
odolávám frašce,
a uhodím do těch kovových lan,
..ne, pohladím je jemně,
jako tváře mladých dam...:-)
02.12.2012 20:27:31 | Robin Marnolli