Prolínáš se mou fantazií,
chci slyšet Tvůj hlas
(ze sedmnáctého století),
ztrácet se v místech Tvého nadšení...
Psával jsi,
"Hledám manon",
snad,
dnes svádíš jen boj s písmeny,
chceš rvát se s ješitnými draky,
zároveň svůj odkaz zanechat...
Věříš svým tvrdohlavým snům a přáním,
uléháš v úvěrový spánek,
s nesmělou dotací mi hladíš tvář,
a úroky sladce nalháváš...
Tvé city otiskly už listy Meternicha,
už víš kdo jsi,
už se poznáváš?
Teda Monty, tak teď ti nevím, jestli na tebe takhle zapůsobil Nezval nebo nějaký kluk, co ti recitoval verše z Manon Lescaut. Ne je to fakt nádherný. Nebudu se opakovat po komentátorech pode mnou, ale vážně to má něco do sebe z toho, co zmiňovali.
31.07.2006 14:36:00 | Epona
hezký den Montynko:o)) ona vážně dýchá starými věky, víš to kdekdo nesvede, ale ty v sobě máš tu atmosféru, jsi tichý vážený člověk a pak to všechno hezké co v sobě máš dokážeš posílat dál:o)) opatruj se, Sunny
30.07.2006 17:39:00 | Sunny
Dík za to slovo - starobylost - lepší bych nenašel. A to je v dnešní době umění, popsat atmosféru chvíle.
30.07.2006 01:09:00 | weitinger