Už zase pláču,slzy však neroním,
teď už jen zoufale prosím a žadoním,
ať mě můj smutek opustí trošičku,
ať nechá na chvilku v klidu mou dušičku.
Nechci už na tebe jen s pláčem vzpomínat,
chtěla bych o tobě vnoučatům povídat
jak jsi se uměla nádherně smát,
zpívat a tancovat lásku nám dát.
Zatím mne vzpomínky na tebe bolí,
kdypak to pomine?
kdo mi to poví?
krasna a opravdu smutna..
myslim ze k zivotu patri plac stejne jako smich a proto ac treba bohuzel, vzpominky necvyblednou i kdyz jsou smutne,snad se jen schovaji za ty vesele a ty prijdou s casem..mozna bude neco na tom ze cas vyleci kazdou ranu..sice tomu zatim moc neverim..ale mozna budes mit stesti a bude to pravda..
29.08.2006 20:45:00 | Lady Celebrian