Po cestě kráčí znavená
Dívka rozumu zbavená
Srdce své kdysi ztratila
A pak svou lásku zabila
Kdysi dívka tak veselá
Dnes už jen přízrak bez jména
Bloudí tu ve dne i v noci
A ďábel ji má v moci
Naslouchá hlasům šeptavým
Podléhá slibům klamavým
Proto dělá, co ďábel přikáže
A ubránit se nedokáže
Teď vidí, co dřív neviděla
Ze tmavých koutů a za šera
Po ní přízraky ruce vztahují
A z jejího strachu se radují
Však ona už má strachu dost
Strachu, jenž je nezvaný host
Proto pouta jeho rozdrtí
A podá si ruku se smrtí
Zřejmě budu více kritický. Idea, myšlenka, kterou z toho cítím, se mi moc líbí. Ale stylizaci textu bych přiřadil spíše k desetiletému dítěti. Je to ale pouze můj subjektivní názor :) (A)
01.09.2008 00:16:00 | Alius