Ženské lůno a my v něm

A rozvlněné boky nahých žen
jak přeslavný obraz na vernisáži
kdy ladně ruce kypří zem
a symbol plodu hluboko v ní sází..

Hladké kontury hýždí jejich
vyzývaj zemskou přitažlivost na souboj
a z plných ňader, v tvých očích dávno čtených
tam nebezpečno číhá a bdělý vosí roj

Tvé dostihové klisny a rozkošnická plachost v nich
latentní výzvy bijí na poplach
promlouvá libido, mozek ztich
svázán jsi, poddaným v oblinách

Útlý pás a níž, kde venušiny řádky
ukryjí poklad té učiněné vášně
prokreslí cestu tam a zase zpátky
lákají, zpívají cudně i prostopášně

A přesladký nektar z lůna toho
jímž necháš se naplnit
Ten nektar...jehož není mnoho
z nějž nikdy nejsi zcela syt

A rozvlněné boky nahých žen
jejich lůno a my v něm...