Mazánkoj
Mazánkoj
když stavíš si vlastní svět
Vidím nadmutou hubu
vypadáš jak znavený květ
Až se ti bude zdát
že už všechno víš
nebude mít cenu lhát
Pravdu odpovíš
Snad jednou si vzpomeneš
kdo říkal ti neplakej
Chránil tě než vyrosteš
hladil a šeptal usínej
Život rozdá mnoho ran
poučí tvou hlavu
Snad oceníš mou radu
snad milovat budeš
svou mámu
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisknež znavený, tak spíš k tý hubě seschlý květ. No nic, vono je to jedno, smradi (viz. má báseň)
15.09.2006 22:17:00 | Petr Miroslav
Tak to si počkám, nejakou chvilku.
Dík
07.09.2006 16:20:00 | Marcella
Je to ze života...
Mí tři ptáčkové jsou již z hnízda ... ale průběh byl dojemně stejný s tvou básničkou ....
Jen doufám že mě ani tebe nečeká koncovka mého příběhu .... / to co pro mě otec udělal jsem .... in - memoriam .. :-(( docenil až v mých 35ti /
07.09.2006 16:07:00 | HarryHH
...chjo , děti :) ...
...pro zlost jindy zas pro radost ...
...někdy mám pocit,že se budu o ně starat do jejich důchodu :)) ...
05.09.2006 15:25:00 | WhiteSkull
Víš, dětská láska, radost, zklamání i lítost a smích je běh mezi zastávkami, běh mezi polohami rodičovských povah. Proto je lepší býti jim i kamarádem, oni nerostou kolem nás jako stromy, jak si mnozí myslí. Oni s námi žijí,milují, .... jsou radostí i starostí.
Já se někdy na mazoše zlobím, když něco provede, ale přitom jsem pyšná, jak ho to vůbec mohlo napadnout.
05.09.2006 11:00:00 | Marcella
Ahoj. Mě toto období teprve čeká. Mladý je ještě dost mladý, ale taky se toho trochu bojím. Snažím se s ním mít kamarádský vztah, byť vím, že je to někdy i na škodu. Uvidíme, co nám osud napíše dál...
Obsahově se mi to líbí. Konec konců i zpracování je dobré.
Jirka
05.09.2006 10:41:00 | JirkaS