Toulat se krajinou vzpomínek a mládí,
krajinou snů. kde nejsi víc, než host,
krajinou myšlenek a nesplněných přání,
toulat se jen tak, sobě pro radost.
Rozkvetlou loukou, kde zvonky zvoní tence,
kde v tichu lesa a pískovcových skal
ucítíš tep svojí existence.
Tep svého srdce, tam v průsečíku skal,
kde se čára rozumu a mládí protíná,
kde čára dětství skrývá nevinnost.
Někde tam nová cesta začíná.
Jdeš po ní jen tak, sobě pro radost.
Bože, jak miluju toulání loukou...
i život kolem sebe tak občas vidím...
brouzdám se... nejradši bosou nohou...
nemůžu napsat jenom, že se mi to líbí...
rozkošnicky si vychutnávám
pocity, slova tebou psaná!!
:o)
26.10.2006 07:40:00 | Cecilka
Úžas ná a hladivá rytmika, metaforky jako víno a vlak do minulosti s volným vstupem k nasednutí... Měl jsem nádherný pocit při čtení této básně... :-)
13.10.2006 13:24:00 | Buližník