Smutek
Smutek
Anotace: ... je nám vlastní
Kde včerejší smutek končí,
tam rozprostírá se země naděje.
Marně si říkáš, nic se neděje,
stejně máš k němu
stále přišpendlené oči.
K obrazům co nám byly svaté
vzhlížíme dnes tak jako kdysi.
A není jedu na ty krysy,
myšlenky hlodající
v sklepeních duše zaváté.
Není to naše vina že už si nevěříme
v aréně života i v městě na ulici,
každý by chtěl být toreadorem
....... .. však pořád jsme jen .... býci ..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk17.10.2006 19:02:00 Mácha
...ta ťala do živýho...
..mimochodem jsem taky býk... :))
...znamení... :))
17.10.2006 08:40:00 Petr Miroslav
A tuhle čtu jako druhou!!! Jindro, to je v prdeli.
To se mi líbí, že máš taky víc básnických tváří a není to nuda:-)))
17.10.2006 08:17:00 Levandule
Tam kde smutek končí...začíná naděje...
Svatá pravda, milý Harry, tak na ni, prosím, nezapomínej a utíkej na hranice toho smutku, tam, tam už čeká a hřeje ta naděje, víš? :-)
