Smutek
Smutek
Kde včerejší smutek končí,
tam rozprostírá se země naděje.
Marně si říkáš, nic se neděje,
stejně máš k němu
stále přišpendlené oči.
K obrazům co nám byly svaté
vzhlížíme dnes tak jako kdysi.
A není jedu na ty krysy,
myšlenky hlodající
v sklepeních duše zaváté.
Není to naše vina že už si nevěříme
v aréně života i v městě na ulici,
každý by chtěl být toreadorem
....... .. však pořád jsme jen .... býci ..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...ta ťala do živýho...
..mimochodem jsem taky býk... :))
...znamení... :))
17.10.2006 19:02:00 | Mácha
A tuhle čtu jako druhou!!! Jindro, to je v prdeli.
To se mi líbí, že máš taky víc básnických tváří a není to nuda:-)))
17.10.2006 08:40:00 | Petr Miroslav
Tam kde smutek končí...začíná naděje...
Svatá pravda, milý Harry, tak na ni, prosím, nezapomínej a utíkej na hranice toho smutku, tam, tam už čeká a hřeje ta naděje, víš? :-)
17.10.2006 08:17:00 | Levandule
