Smrtka

Neohlížej se,
za tebou jde smrtka s kosou.
Svůj pohled na tě upřela,
půjde v písku,
půjde rosou,
dokud neodejde bez těla.
Jen okamžik Ti k smrti chybí,
tvůj žalm je napospas,
tvé představy tiše mizí
a vykvétá tvůj strach.
Tělo smyslů zbavené,
bloudí světem svým
myšlenky jsou vzdálené
a místo očí splín.
Svět se vypařuje za drobné,
které ti ďábel daruje,
ta smrtka tu není náhodně,
už se napřahuje.
Jen slabé pavučiny,
jsou tvé nitky života
a to za tvé činy,
v kterých byla nicota.
Jedno máchnutí a bude konec,
celého tvého trápení,
na konci pak bude zvonec
a budeš navždy pohřbený.