Vybledlé duše
co chtěli reklamovat svoje těla
neúspěšně...
mezi nima já
zachumlám se hloub do černý apatie svý elegance
a sklopím oči
raději necítit ty pohledy!
závist a nenávist
odviňují mne
asi vypadám moc živě
po bílejch chodbách
se tiše plížej stíny
vždycky jen podél zdí
a uhejbaj očima
aby mne neviděli
ale pak se stejně otočí
a probodnou mne
pohledem...
Jen andělé chodí vzpřímeně
soucitně na mě kývou
a suší moje oči
němýma gestama
je to těžká práce
bejt andělem
bez křídel
fajn, že ještě nevymřeli
kdo by pak nosil naději
těm
na které Pánbůh
zapomněl...
Nádherné verše...
snad jen představit si neumím
v andělské tváři soucit...
to byl by možná souhlas se stavem takovým...
vidím tam Lásku...
Lásku s velkým L...
ta totiž dokáže být zázrakem...
:o)
(a já... nepatřím k těmto bytostem...
jako jedová spřízněna jsem spíš s peklem,
občas si čerti zaskočí pro bylin pár,
když třeba v kostech zaloupá... vždyť víš... :o)
16.11.2006 22:26:00 | Cecilka
moc krásná, dotkla se mě...
08.11.2006 20:30:00 | Trdlo
Stín má z anděla strach,protože to jediné mu zbylo..
Moc pěkné,kéž andělů je více než stínů.
07.11.2006 16:38:00 | Karmina