Anotace: po návštěvě jednoho zařízení...
Vybledlé duše
co chtěli reklamovat svoje těla
neúspěšně...
mezi nima já
zachumlám se hloub do černý apatie svý elegance
a sklopím oči
raději necítit ty pohledy!
závist a nenávist
odviňují mne
asi vypadám moc živě
po bílejch chodbách
se tiše plížej stíny
vždycky jen podél zdí
a uhejbaj očima
aby mne neviděli
ale pak se stejně otočí
a probodnou mne
pohledem...
Jen andělé chodí vzpřímeně
soucitně na mě kývou
a suší moje oči
němýma gestama
je to těžká práce
bejt andělem
bez křídel
fajn, že ještě nevymřeli
kdo by pak nosil naději
těm
na které Pánbůh
zapomněl...
16.11.2006 22:26:00 Cecilka
Nádherné verše...
snad jen představit si neumím
v andělské tváři soucit...
to byl by možná souhlas se stavem takovým...
vidím tam Lásku...
Lásku s velkým L...
ta totiž dokáže být zázrakem...
:o)
(a já... nepatřím k těmto bytostem...
jako jedová spřízněna jsem spíš s peklem,
občas si čerti zaskočí pro bylin pár,
když třeba v kostech zaloupá... vždyť víš... :o)
08.11.2006 20:30:00 uživatel smazán
moc krásná, dotkla se mě...
07.11.2006 16:38:00 Karmina
Stín má z anděla strach,protože to jediné mu zbylo..
Moc pěkné,kéž andělů je více než stínů.