Zimaa....

Ze stromů poslední listí padalo,
JEJÍ srdce bolestí pukalo.
Poslední motýl z květu na květ přeletěl,
ON daleko od NÍ odešel.
Maličké oříšky vzplodila líska,
proč se JÍ po NĚM pořád tak stýská?
Přichází podzim, skoro zimní čas,
a ONA HO chce hrozně vidět zas.
Poslední trocha listí spadla,
ONA ví, že už nikdy se nevrátí,
poslední květina v záhoně uschla, zvadla,
ale ON z JEJÍHO srdce nikdy se neztratí.
Začíná padat první sníh -
JEHO duše v očích JEJÍCH,
potůček slzí JÍ stéká -
bolest ze srdce a jeho cest ven z těla vytéká.
Sníh stále padá a padá
a JEJÍ srdíčko pomalu uvadá.
Děcka jdou na saních se svésti,
a ONA už je vpůli své cesty...
už brzy HO uvidí, už brzy JEHO hlas uslyší
už brzy JEHO dotyky a polibky ucítí...
už brzy se shledajíí...už brzy...