Očička jak korálky
lesknou se jak ranní rosa.
Roztouženě do dálky
hledí, tančí v trávě bosa.
Kdo je asi tahle víla,
co nám mysl zatočila?
Přelud nebo lidská bytost?
V duši hlodá zvláštní lítost,
že nemůžem tančit s ní,
být tak šťastní, svobodní...
Moc se mi líbí , je taková jemná a tajmená, citlivá a něžná a opravdu hodně zajímavá.PO dlouhé době skvělý literární zážitek, co jsem se tu přihlásila.
01.06.2007 19:20:00 | Káňátko
ahojik........konečně jsem dodala další části stín minulosti...ale konec ještě není......jinak jsem si pročítala tvé básničky a velmi se mi líbí...
14.05.2007 10:14:00 | Markéta G.