Noc

Měkkými chomáči perletě
nastává všude na světě,
černá barva vše zakryje,
co bylo denní, pomine.

Proplétám mezi prsty tmu,
snažím se skrz prohlédnout,
brzy upadnu do snu,
nechci podlehnout.

Hluboko uvnitř je klid,
pravda je zamlčena,
světlům je odepřen svit,
všechna jsou mlhou pohlcena.

Ráno stoupající předčasnými kroky,
odkrývá nocí zanechané stopy.
Šrámy duší, skryté příběhy
převlečené za nevinné sny.

V mrazivém odlesku se noc zhlédne
ani třpyt hvězd ji neprohlédne.
Nadále zůstává tmavým dne květem,
nadále zůstane, co svět bude stát světem.