Perly a rubíny
se střídají
na šňůře dálnice.
Znamení úspěchu.
Perly a rubíny,
bolest a strach,
naše daň hlouposti.
A věčného spěchu.
Perly a rubíny,
slzy a krev,
uvězněné v krajkách
zmačkaného plechu.
Perly a rubíny,
bílá a rudá,
ztracené v asfaltu.
Prosí o útěchu.
Ztracené rubíny,
černé perly
a tma...
A jen déšť, co
bubnuje na střechu...
....jo, manžel už je naučenej...volat, když se zdrží...kdekoliv. Párkrát jsem si prožila ten strach, kdy nevíš...volaný účastník neodpovídá...jednou jsem mu to ,,vrátila" jen hodinu navíc...zdržení s autem bez oznámení...už ví jak ,,chutná strach".
Hodně silné...ta báseň...
21.11.2006 23:49:00 | no
Máš pravdu, Bělouši, musí to ven - každou z těch básniček jsme přece prožili...
21.11.2006 08:16:00 | G.P.
...když člověk něco takového prožije nebo vidí ...
...musí to ven ! ...
...nedá mi to Pavle ... jednou jsem napsal ...
Svítání zahalené
v závoji dobrých víl,
někomu snaží se sebrat
sny ze všech sil.
Proč?
V černém pak závoji
stojíme u hrobu
tiše schouleni.
Pro malou chvilku
vzal nám jiný naději.
Žít!
Mlha tlumí kroky, ne pláč ... (15.5.2006,6.59 h)
21.11.2006 07:50:00 | WhiteSkull
Tak takhle Tě ovlivnila včerejší hromadná autonehoda, kterou jsme míjeli na dálnici... Míjeli... A Ty ses k ní vrátil.
Tahle báseň je hodnotnější než pohřeb, náhrobky... Tahle báseň je jedna z Tvých nejsilnějších... pro mně. Má duši... duši všech, kteří se již ze své cesty nevrátili. Dala bych ji na všechny bilbordy kolem dálnic místo těch povrchních, mizerných reklam... Díky... :-*
(i roboti píší DKJ = DíK, že Jsem... jsi výborný řidič)
20.11.2006 22:25:00 | Levandule