Pod tíhou bolesti,
tahem vlastního pera,
pastelkami malovaný obraz,
kterému duše uletěla.
Ve čtyřech dřevěných opratích
dívka smutkem povitá,
zastřený obličej bolestí,
slzami, co mlčky polyká.
Ukrytá v tmavém rámu
maskována hlubokým zátiším,
malována tahem pera
náčrtkem, který naříkat neslyším.
Včera jsme si povídali o duši, o duších - to nehmotné nic, které občas opustí svou hmotnou schránku. Ale nezmizí a...prý...zůstává stále někde okolo nás. A tak se má duše ztráci v duších, které mne obklopují a prolínají. Já jsem ony a ony jsou já.
Anebo z toho blbnu!
22.11.2006 15:03:00 | G.P.
Obraz když je bez duše, jakoby nebyl... Pak má rada zní, přemalovat :)
22.11.2006 13:12:00 | Koprtinka