Sedím sama v křesle a čekám,
ve tmě světlo hledám.
Pravda někdy bolí,
pohřeb už mi strojí.
Ve tmě tápu dál,
smrt nese se jak král.
Nahání mi hrůzu a děs,
ale věrně sedí semnou jak můj pes.
Tiše na ni zírám,
abych nevykřikla děsem se hlídám.
Ptám se jí kolik času mi ještě zbývá?
neodpovídá ani se neusmívá.
Jen její oči bledý,
na mě tiše hledí.
Vím, že i já sní odejít musím,
ale ještě ne...prosím!
Piková (drahocená) dámo kontroluji kontroluji ale když kontroluji hodně dostanu strach že se to nikomu nebude líbit tak raději kontroluji až po nějakém čase
04.01.2007 14:00:00 | whiolet
umíš psát hezké básně máš pro to vrozený talent!!! napiš mi prosím na můj mail jestli bych je mohla zveřejnit na mém blogu Sad.Angel@email.cz napiš prosím
30.12.2006 09:45:00 | Smutný anďel
nevím, možná radši vždycky lepčí si to pak zkontrolovat....ale to nic....jen mě zaujímá, jak pochmurný téma v tomhle věku zpracováváš....samá smrt a sebevražda....ale jinak- sem tam se mi strašně zalíbí rým nebo verš, ale spojení do dlaších souvislostí už mi přijde moc násilné
21.12.2006 14:20:00 | Lisa Kloboučková
víš když se dostanu do psaní a políbí mě můza na chyby moc nekoukám jinak dík ale neopravím prostě nechám to tam i s chybama neměním svá díla ani okousek
20.12.2006 13:07:00 | whiolet
Sice tam máš dvakrát spojený dvě slova - pes SEMNOU sedí a musím SNÍ odejít, to jenom abys o tom věděla a kdyžtak si to opravila. Ale jesli to je schválně, třeba aby to bylo zvučnější, tak to stejně nic nemění na tom, že je to opravdu povedený.
19.12.2006 19:08:00 | Syddney