Anotace: zrovna vůbec nevím jak se chovat ale nechci být pštros,chci pomoci...
Myslela sem že lidem rozumím
znamenala jsem útěchu
teď však nic neumím
ruce se třesou s nádechem povzdechu
Smrt,když někdo umírá
nevěříme
jen modlitby vysílá
jak pštrosy v písku spíme.
Nejsem zvyklá na odmítnutí
chci otevřené srdce
teď na jazyku s trpkou chutí
naráží život příliš prudce
A bere si bere
zběsile teče
mě to tak sere
osud nás tíží,vleče
07.12.2006 18:56:00 Elvien
Tahle báseń je moc povedená. Zvlášť ty poslední čtyři verše jsou nečekané, ale skvěle se tam hodí.
P.S. Chtěla jsem tě poprosit, abys mi dala k mým básničkám i komentář, kdyř jsi je ohodnotila 0%. Nejsem kvůli tomu rozhodně naštvaná, ale zajímalo by mě, co se ti na nich tolik nelíbilo.