rozbitá sklíčka...
přivřená víčka...
...
malá zrcadýlka srdce...
...každé odráží jinou vzpomínku...
...radost
...lásku
...bolest
...zlost
a já...
...
snažím se je holýma
...poraněnýma rukama...
posbírat...
???
...nechci dumat, jestli to má smysl...
...nechci cítit, že se mi ta bolest zařezává
chci jen sedět...
...na hromádce skla...
...z mé DOživotní vitríny...
... zivot si z nas dela exponaty ...... a reky nam nici saponaty ....:-)))
Neboj, jeste do cvokhausu nemirim, to mi tak jen naskocilo ..
Prijde doba kdy si kazdy uvedomi svazujici klec, - vitrinu zivota ve ktere nechceme zit.
Ale jen nemnoho pracuje na tom jak z ni uniknout .....
....ale neni se na co tasit. Dalsi neznama je pak, naucit se sam ze sebou zit ...
19.01.2007 19:12:00 | HarryHH
Beruško ... tolik bolesti a smutku ... já bych raději, kdyby se zařezávaly ty střípky lásky a radosti ... Mno, mi zrovna také není do zpěvu.
30.12.2006 12:23:00 | NikitaNikaT.
Já ti závidím!! Ty máš tolik talentu!!! Já chci taky umět takhle psát...Bééé:(
Jinak tahle básnička je moc hezká... a uplně cítím jak se mě dotýká!! Jsi fakt jednička!
16.12.2006 13:54:00 | Choosy girl
Lizz,tak jednoduché,tak hluboce jednoduché...vždycky se mě tvoje verše dotknou...:)
13.12.2006 19:24:00 | loveSKA
tákkkk.. máš tam krásný momentky.. ale začátek a to s tím, ranami do srdce... to je trošku ošoupaný.. ale na druhou stranu to máš pěkně v daný v tom obsahu.. v tom... zakomponovaný... pěkný..llíííbbbííí
13.12.2006 16:46:00 | Zamilovaná do nezamilované doby