samota...kouřových rán
samota...kouřových rán
Anotace: -
Houpací křeslo
vykouzlím Ti z dlaní
přehodím přes nás kostkovaný pléd
uzamknu víčka
sním o létání
jen zasypávám bděním
chodníčky vyšlapaných cest.
Toulám se kobercem perských květin
rozkvetlých teatrálních gest
sním o popelníku s kávou
čarodějka stoupajícího dýmu
a umění:
"Jediným pohledem Tě svést"
Choulím se sama k sobě
na okno ťuká Poe
havrani zatínají opálovou pěst
mlha je na protest tak nekonečně tichá
s povzdechem čeká na poslední křest.
Pohřbená do tlejícího listí,
před vzdorem třeskutě zavřených klášterních bran
mám
v dlani pomíjivost lásky - nadějí se blyští
rozpouštím samotu
kouřových rán
Komentáře (13)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk02.09.2012 23:18:35 uživatel smazán
Mám rád mlhu a havrany. Tady jsem se návdavkem dočkal ještě moc krásné básně. :)
02.09.2012 23:20:25 Noc17
děkuji..moc..já se narodila na podzim..miluju mlhu..havrany už méně, ale toho od Poa zbožňuju :)..děkuji za zastavení a čtení :)
02.09.2012 23:26:00 uživatel smazán
ten podzim to vysvětluje:)
11.11.2011 13:05:48 šuměnka
rozložím mlhu na zástěnu
a vytvořím z ní paraván
co ztrácím, to už nedoženu
havran už hledá stopy vran
a já zas v sobě hledám ženu
rozpouštím smutek chladných rán...
04.11.2011 09:29:09 labuť
Ladíš hezky i když melancholie odkápává do smutna, ale možná je to jenom můj pocit... Závěr však zní nadějně a moc hezky zní...
04.11.2011 05:16:58 s.e.n
Je velmi příjemné po ránu
nechat se ovanout tak hezkou básní
a obrázkem k ní.
