Už pátý den

Už pátý den je mlha
a zem začíná tu hnít,
není tu Láska, žádná něha,
tak nedá se tu žít.

Už pátou noc se dívám do tmy
škaredé oblohy bez hvězd,
jež byly by schopny
člověka na scestí svést.

Už pátý den proradná jsou světla
jak moře s pachem hniloby,
věrolomná zem co uhnívá
v němotě ze slz oblohy.

Už pátý den tu nikdo nežije
ze strachu zrádné nicoty,
co vrhá na nás stíny bestie
a pláče hněvem temnoty.

Už pátou noc pláču nad vínem
a usnu jen s láhví alkoholu,
jen padlý anděl je tu nevinen
a svatý se oddává žalu.

 
Jak jen těžký bude jeho pád...