Naděje umírá po sedmý

V dlaních, slzách, spánky bezesné


vlažně a vážně se klaním já k zemi


teď paním a pánům čelist klesne


jak spatří mě, jak stýská se mi...





po ladných krocích v moři pěny


 té sladké vůni a bystré kráse


po hořkých chvílích v horské mase


 kdy tělo drhne o kameny





po lukách z jara světlý květ


 krtci, srnci, dudci, kuny


po nočním horkém vánku z luny


 kdy šeptal jsem, že tys můj svět





z volna lezu na kobylku


smyslu žití, bytí, existence


vždyť láska chvilku tahá pilku


kdo hrubě tančí, pak píská tence